Valencia

Do Valencie využíváme nočního spojení busem z Granady. Cesta tedy nic moc, protože bus je plný smradlavých Arabů (nepokládám se za rasistu, ale byla to fakt síla). Dokonce i na našich sedadlech jeden spal, takže jsme ho museli probudit a dělalo se mi celkem nevolno si sednout místo něj. Pája si hned našel zábavu na cestu, když se bleskurychle seznámil s korejským párem sedícím přes uličku a víc než dvě hodiny s Korejcem diskutoval na témata "politika v Číně a v Koreji", "korejské jídlo", "jak pomáhají Korejci ženám, aby jich co nejvíc pracovalo v IT" a podobné záživnosti... A to všechno začalo otázkou, jak můžou cestovat po Evropě, daleko od domova, jen s takovými mrňavými baťůžky, když my máme každý takovou obrovskou narvanou krosnu...

Nádherné vlakové nádraží

Do Valencie jsme dorazili v půl osmé ráno, vcelku rychle našli moc hezký kemp kousek od moře - a hned jsme si tam postavili stan, ve kterém jsme dohnali spánkový deficit. Do města jsme se tak dostali až někdy kolem poledne a můj dojem z něj byl - strašné vedro. I večer, když zapadlo slunce, hlásily teploměry 35°C! Na nás, i když už jsme byli na španělské počasí trochu adaptovaní, to působilo vyloženě utlumujícím účinkem, po ulicích jsme se sotva ploužili a spoustu památek jsme proto neviděli, což je mi teď líto (ale kdo by v takovém vedru šlapal např. 207 schodů na katedrálovou vyhlídku, že...). Jediné, co jsme tedy navštívili, byl centrální trh, který byl opravdu úžasný - spousta druhů ovoce, které jsem předtím neviděla ani na obrázku, všelijaké ty průsvitné mořské potvory, no pastva pro oči, a později i pro žaludek (tím myslím to ovoce, mořskou chamraď nejím).

Pájova oblíbená fotka - beztak si ji vyfotil jako pozadí na monitor :)

A další chuťovky z trhu

Co ve Valencii navštívit? Rozhodně velký naučně-zábavní park, který už na dálku zaujme futuristickou architekturou. Uvnitř je L'Oceánografic (nějaká akvárka asi), L'Hémisferic (to bude mít zas něco společného s vesmírem) a vědecké muzeum. My nic z toho neviděli, protože nám zrovna ve Valencii došly peníze a ačkoliv na našich českých účtech jsme měli peněz dostatek, bankomaty nám při snaze vybrat nějaká ta eura vytrvale hlásily NOT AUTHORIZED, PLEASE CONTACT YOUR BANK. Kolikrát jsme tuhle hlášku viděli, jak jsme se pokoušeli o úspěch snad ve všech bankomatech ve Valencii, ani raději nepočítat :( Pája nakonec vybral 30 eur, to však byla částka přesně na zaplacení kempu, k večeři jsme si tak museli dát nouzovku - čínskou polívku - a z prohlídky vědeckého parku samozřejmě sešlo :(

Městem se táhne obrovský park s lavičkami, prolízačkami i několika hřišti. Zajímavé je na něm zvláště to, že se celý nachází v korytě bývalé řeky. Kam Španělé tu řeku dali, to je mi dodnes záhadou :) Zůstalo po ní jen několik mostů, což teď vypadá dost zvláštně.

Kultury-milovní návštěvníci Valencie můžou jít na prohlídku Musea de Belles Artes (vstup zdarma - informace pro ty, kdo stejně jako my zůstanou bez peněz). Je to ale spíše pro otrlé - jediné, co mě v muzeu zaujalo, bylo pár obrazů od Goyi, jinak tam měli samé svaté, což je umění, které nijak zvlášť nemusím, no ale co bych chtěla za vstup zdarma :)

Celkem pěkná je ve Valencii botanická zahrada, nejvíc zaujaly stromy s trny tak hustými, že nahoru asi jen tak někdo nevyleze :)

Bohužel, bez peněz se opravdu nic pořádného ve Valencii vidět nedá, a tak tady naše skromné povídání končí. Třeba budete mít více štěstí a uvidíte z tohoto velkého města víc než my. Alespoň že u našeho kempu byla pěkná (a liduprázdná!) pláž. Pája se tam vyřádil při marném stavění jakési hráze, načež asi hodinu celý šťastný skákal do mořských vln, já zas nasbírala přibližně kilo šutráčků, které jsme prostě musela mít :)

Text: Markéta Polášková, foto: Pavel Prostřední, Markéta Polášková

Dále