Paříž

Dopravní ruch před deseti léty přerůstal Pařížanům zcela jasně přes hlavu. Např. u Vítězného oblouku, ale i na jiných důležitých křižovatkách, panoval téměř trvale neskutečný chaos a vozidla zde po okruhu jezdila téměř podobně jako autíčka na pouťovém autodromu. Tomu odpovídal i stav vozidel, téměř každé druhé auto bylo přinejmenším ťuknuté. Dnes zde panuje docela řádný dopravní provoz. Také počet vozidel, poznamenaných nějakým střetem, např. s  promáčklými dveřmi, rozbitými světly, zrušenými blatníky nebo alespoň nějakým pořádným škrábancem se dá spočíst na jedné ruce. Tomu napomohlo, kromě změn v řízení dopravy, i rozšíření cyklistiky, pruhů pro cyklisty, půjčoven kol apod. Půjčovny jsou přímo na ulicích a je jich v Paříži víc než tisícovka s více než 30 000 koly. V centru je jedna na každých 300 m a půjčovné činí ca 1 Euro na den. Kola jsou docela moderní. Na druhé straně, cyklistů je už tolik, že na některých místech se chodci mnohdy cítí být ohrožováni cyklisty, kteří zejména s ohledem na francouzský temperament se řítí po ulicích, chodnících, po přechodech nebo po parkových stezkách bez ohledu na vše ostatní. Mnozí lidé začínají přirovnávat Paříž k čínským městům minulosti, kde se po ulicích valily masy cyklistů.


Asi nejzajímavější stavbou je Notre-Dame, známý z filmu Zvoník u Matky boží. Málokdo ale ví, že na náměstí před ním je v dlažbě značka, která značí bod, možná střed světa, v němž začínají všechny cesty, vedoucí z Paříže. Zejména pro turisty z Japonska a Číny je to nejvyhledávanější pozice pro fotografování.


Oproti minulosti se značně zvýšil důraz na bezpečnost. Zatímco před ca 10-15 léty mohl turista bez problémů navštívit jakoukoliv památku, dnes musí na mnoha místech projít kontrolními stanovišti, kde podobně jako na letištích se zjistí, zda nemá v baťůžku např. kapesní nožík nebo nějakou jinou zbraň hromadného ničení. Tak je tomu nejen v Louvru, ale i např. v kapli Sainte-Chapelle nebo v Pompidouově kulturním centru a jinde.

Běžný turista si však musí dávat pozor na drobné pouliční podvodníky, kteří se vyskytují všude, kde je hodně lidí. Např. v uličkách pod kostelem Sacré Coeur se vyskytují skořápkaři, proti nimž by jejich kolegové na polských tržištích neměli šanci. Když se člověk chvíli pozorně dívá, zjistí, kdo je bankéřem, kdo opodál hlídá, kdo jakoby vyhrává a je štěstím bez sebe, kdo jakoby náhodou jde jen kolem a jakoby jen přihlíží a pak přejde k dalšímu stanovišti. Prostě je zde možno rozeznat dokonalou organizaci s přesně určenými úkoly. V případě nebezpečí, tj. blížící se policejní hlídky, se skupina bleskurychle ztratí a přemístí na jiné bezpečné místo.

Jinde zase "němé" Rumunky ukazují turistům papír s nějakým prohlášením a posuňky žádají, aby se podepsal pod petici. Když to tento udělá, natahují ruku a chtějí peníze, protože v té petici je někde dole částka, kterou on po svém podpisu má uhradit. Jedná-li se o turistu značně nezkušeného a nepozorného, přijde vzápětí i o peněženku.

Tzv. provázkáři zase nabízejí jakoby věštbu a lákají zejména turistky tím, že jim kolem ruky uvážou nějaký pletený řemínek, přitom neustále cosi vykládají, ukazují na věž kostela, na slunce, mraky atd. a ve vhodnou chvíli oberou zmatenou turistku o obsah kabelky nebo hodinky.

V Paříži je řada mostů. Zajímavým je ten, kterému se říká most umělců nebo zamilovaných. Most umělců proto, že tu často bývá mnoho malířů, kteří něco tvoří. Most zamilovaných proto, že zamilovaní tu přinášejí visací zámky, připevní je na zábradlí, zamknou a klíč hodí do Seiny. Most je tak velkou sbírkou a přehlídkou nejrůznějších zámků, velkých a malých, starých rezavých i super moderních, ze železa i z mosazi, často popsaných jmény. Pro Technické služby Paříže to znamená, že cca co 2 roky musí vyměnit zábradlí.


Z výjimečných staveb je zajímavá Bastila, která tu už vlastně není. Na náměstí Bastily zůstala po pevnosti jen hnědá čára, která vyznačuje její bývalý půdorys. Zajímavé je i to, že Bastila nebyla dobyta proto, že byla symbolem nenáviděného režimu, ale proto, že v ní byl uskladněn střelný prach, který chyběl vzbouřencům v r. 1789. Ti sice měli pušky a kule, ale bez střelného prachu je nemohli použít. Kdyby byl střelný prach uskladněn jinde, stála by možná Bastila dodnes.


Pantheon – pod téměř 100 m vysokou kopulí jsou hrobky výjimečných mužů, např.V. Huga, E. Zoly, Voltaira, Rousseaua a dalších.


Lucemburský palác a zahrady – zde se mezi mnoha zahradnickými výtvory nachází nádherná Fontána Medici, která je architektonicky řešena tak, že se člověku zdá, že voda v ní teče proti svahu.


Gotická kaple Sainte-Chapelle se vyznačuje tím, že v ní jsou dva kostely nad sebou. Horní sloužil králi a dvoru, spodní byl pro ostatní poddané.


Na nábřeží Seiny se stále nacházejí stánky bukinistů, bohužel stále častěji se tu místo starých tisků a knih objevují nejrůznější plastové suvenýry, cigarety apod.


Pompidouovo centrum, místními často nazývané rafinérie, se vyznačuje ruchem na přilehlých prostranstvích, kde se zejména v podvečer objevují různí muzikanti, žongléři, malíři, živé sochy, artisté, pouliční umělci atd.


Louvre je vhodné navštívit, ale je třeba vyhradit si na prohlídku dostatek času (min. den), protože jinak návštěvník shlédne pouze část sbírek, ale hlavně je třeba přijít zde mimo turistickou sezónu, aby se člověk vyhnul davům turistických skupin, školních tříd, zájezdů z venkova, tlačenicím před Monou Lisou a jinými díly.


Eiffelovka věž je opět objektem, kde se fotograf může vyřádit. Totéž platí o Vítězném oblouku. Mimo jiné se zde nachází basreliéf Marseillaise a hrob neznámého vojína.
Champs-Elysees – zde nejsou jen sídla módních salónů, butiků a bank, ale i reprezentační prodejny všech významných automobilek.




Na náměstí Svornosti se dnes fotografují turisté u egyptského obelisku z Luxoru a kašen, ale během Velké Francouzské revoluce zde stála gilotina a byli zde popraveni např. císařovna Marie Antoinetta, Robespierre, Danton a jiní.


Restaurant U Maxima už dnes není tak noblesní, jako ve filmu Vrátný u Maxima.


Tento sloup na Place Vendome byl odlit z bronzu z 1 200 kanónů, zabavených po bitvě u Slavkova, ve které Napoleon porazil rakouská a ruská vojska.  A v okolních obchodech na tomto náměstí loupil Fantomas.


Zatímco stará Opera byla postavena v době Napoleona III., nová Opera je v moderním supernovém slohu.


Pařížané často a rádi odpočívají a protože výlet z Paříže do přírody by trval dlouho, využívají k odpočinku parky ve městě.


Mnoho zajímavých snímků je možno pořídit při plavbě výletní lodí po Seině.


Na Montmartru se vždy dařilo umělcům. To platí stále.


Při návštěvě Versailles, zejména v létě za krásného počasí, je možná pro mnohé vhodnější prohlídka zahrad, parků, vodních děl, fontán, soch, sousoší, vodotrysků atd., než trvale přeplněných královských komnat a sálů.


Text a foto: Jiří Polášek