Londýn

Do Londýna přijíždíme v půl sedmé ráno a samozřejmě vše je ještě zavřeno. Máme docela slušný hlad a po noci strávené v buse jsme celkově takoví jaksi pomačkaní, vydáváme se ale hned na obhlídku hostelů, protože naše zkušenost praví - nejdříve si zajisti ubytování a teprve pak se bav. Během dvouhodinového maratónu máme slušně zmapované hostely v centru města, nicméně jsme tam, kde na začátku - tedy bez ubytování. 20 liber za noc za jednoho člověka - no copak vypadáme, že na to máme?! A to nám za tuhle cenu nabízeli pokoje, kde spalo celkem třeba 10 lidí! Vydřiduši! Nakonec jsme se rozhodli večer odjet do Oxfordu, kde má Pája známé z doby svého studia angličtiny a kde stejně musí jet pro pár svých věcí.

Konečně se taky dostáváme k těm nejznámějším londýnským památkám - sice jsou všechny tak profláklé, že asi jen málokdo je ještě neviděl na nějaké fotce, nicméně - ono je v centru Londýna v podstatě ani nelze minout...

St Paul's Cathedral jako první. Jsme ale zklamaní - budova vypadá majestátně, bohužel se zrovna opravuje, takže je obestavěna lešením (což díky Pájově dobrém výběru místa fotografování není vidět).

Kolem katedrály je všude plno lidí - není tady ani jediné volné místečko k sezení a navíc se všichni cpou. No hrůza, když my máme takový hlad!

"Povinné" fotografie - Tower Bridge a Tower

Bitevní křižník Belfast - trochu zvláštní koukat na ta děla, ze kterých se skutečně střílelo během 2. světové války...a teď si tady tak klidně kotví...

Galerie Tate Modern - po galerii v Glasgow je pro nás Tate balzámem na duši (i proto, že vstup je zdarma). Tvrdím Pájovi, že budova byla původně tovární halou (vím všechno - však taky průvodce nedám z ruky) a Pája nevěří - později si to v průvodci ověřil a já jsem vyhrála sázku :).


Na cestě zpět od Tower Bridge jsme "potkali" tuto zajímavou architekturu. Co to je, to nevíme, asi nějaké kancelářské prostory, ale vypadá to dobře...

Občas jsme nahlédli do nějakého nádvoří, já jsem si poseděla u kašny, schroustala pár sušenek a Pája neúnavně fotil. Výtvor na fotce uprostřed a vpravo jsem si soukromě nazvala "perpetuum mobile", protože to pořád chrlilo vodu a funkci jsem nepochopila.

Londýnská "okurka" - aneb kancelářská budova Swiss Re, která posbírala snad všechna možná ocenění v architektuře. Její návrh musel dát zabrat - např. tvar okurky je uzpůsoben tak, aby minimalizoval nárazy větru, se kterými je v Londýně problém. A těch vychytávek je na této originální stavbě mnohem více...stálo by za to prohlídnout si ji blíže, ale nebyl na to čas...

Poslední, co tento den stíháme, je Trafalgar Square. Snažím se vylézt na jednoho ze čtyř lvů, ale snaha marná - je to moc kluzké. Zato Pája se rozběhl a několika mocnými skoky byl nahoře. Inu - skaut :) (pokud to bude po mně číst, tak od něj za tohle rejpnutí právě dostávám virtuální pohlavek).


Probouzíme se do krásného slunečného rána, jaké bych v Anglii věru nečekala. Loučíme se s Pájovými přáteli a odjíždíme zpět do Londýna, tentokrát s sebou ale táhneme Pájův obrovský bágl nacpaný snad cihlama. V Londýně máme v plánu nejdříve odjet do kempu, nicméně se nám podaří střetnout lidičky, kteří na nádraží rozdávají letáčky s nabídkou na hostel. Po včerejších zkušenostech Pája letáček okamžitě zmačkal, já jsem se na něj ale ještě stihla podívat a vidím - hostel za 12 liber! Takže do kempu nejedeme. Hostel je (skoro) v centru Londýna a ubytovaní jsme ve skromném sice, ale pohodlném dvoulůžkovém pokoji, ta nízká cena tu ovšem není náhodou - hostel (Eurotower) je v poněkud zdevastovaném stavu. Při jízdě výtahem jsem spoléhala pouze na známou značku OTIS a koupelny byly tak nechutné, že jsem se tentokrát rozhodla raději nesprchovat. Vážně.
Snídáme před Buckinghamským palácem...

...a pak jdeme na procházku do parku...kdo by to byl řekl, že jsme přímo v centru gigaměsta!

Dalího galerie...tady jsme strávili opravdu spoustu spoustu času a byla bych ochotná sem do Londýna přijet znovu jen kvůli ní. Byla úžasná a ještě jednou úžasná. Nemůžu sice říct, že by se mi vše od Dalího líbilo, naopak, některé jeho obscénní obrazy mě dost odpuzují, nicméně jeho fantazie byla výjimečná...

Musím zde napsat, že vidět třeba Houses of Parliament na pohlednici je jedna věc a stát u téhle obrovské a přezdobené budovy věc druhá, a srovnávat se to naprosto nedá...

Pohled od Dalího galerie na Houses of Parliament a Big Ben

Londýnské očičko a Pája, kterak neváhá kleknout, aby udělal dobrou fotku

Několik dominant Londýna: Big Ben, Wetminster Abbey a Westminster Cathedral, dole portál Westminsterského opatství

Reklamní tabule na Piccadilly Circus

A přichází poslední ráno v Londýně...a vůbec na území GB. V hostelu dostáváme kontinentální snídani - tzn. tousty, máslo, marmeládu a naprosto odporný černý čaj, který vylívám, protože se prostě nedá pít. Balíme a v nedalekém supermarketu nakupujeme jídlo na cestu - již tradiční toustový chleba, nutelu, mou oblíbenou mléčnou rýži a sušenky, samozřejmě :). Na nádraží pak ještě poslední libry proměňujeme opět v sušenky (bude se mi po nich stýskat) a....jedeme domů...A na závěr - moje oblíbená fotka Londýna...


Useful links:
www.visitlondon.com
www.londontown.com
www.tfl.gov.uk
www.thisislondon.com
www.london.gov.uk

text: Markéta Polášková, foto: Pavel Prostřední, Markéta Polášková