Loch Awe

Nad námi se na srázu tyčí honosný hotel, který vypadá jako hrad, pod ním je vlaková zastávka a za námi přístav lodí, které převážejí turisty ke zřícenině hradu o kousek dál. Přespat dnes hodláme za jakýmsi keříkem, neboť je to široko daleko jediné místo, kde není bláto nebo kaluže vody. Doufám, že tam budeme co nejmíň nápadní, i když pro snoby v hotelu nahoře i tak asi budeme vítané zpestření... No že bych z tohohle místa měla radost, to se říct nedá, ale bohužel lepší plácek na spaní jsme nenašli - tedy našli - v lesíku, který patří k hotelu, ale tam nás přespat nenechali, že prý bychom jim zničili trávník... To zas bude noc...ještě možná budu s láskou vzpomínat na tu větrnou hůrku v Lake District..

Vlevo: poněkud rozmazaná fotka zmiňovaného hotelu
Vpravo: tak tam někde u těch laviček jsme spali

Ale zpět - Loch Awe je od Loch Lomond vzdáleno cca 30 mil a celou tuto cestu jsme prostopovali. Dohromady nás sem vezlo 5 aut, z toho poslední úsek španělští manželé, kteří sem přijeli trávit dovolenou. Bylo vidět, jak váhají, jestli zastavit a vzít dvě totálně mokré osoby v příšerných pláštěnkách :)V Loch Awe zjišťujeme, že je to menší vesnice, než jsme čekali. Žádný kemp, žádné informační centrum, asi jsme na špatném místě. Pomalu rozvažujeme, kde budeme spát. Pája navrhuje už zmíněný lesík u hotelu, mně se to ale nezdá a navrhuju dojít až k troskám hradu. Jenže! Najít k němu cestu není až tak snadné. Jdeme půl hodiny, hrad před námi, a najednou - hrad za námi! Zklamaně se vracíme zpět. Jak jsem potom pochopila (nevím, zda správně), cesta k hradu vede, ale schůdná je jen někdy (???). Pája se poté jde zeptat do hotelu, zda můžeme zůstat v lesíku...a zbytek už je popsán v úvodu).

PS: prý v tom hotelu vyvolal docela pozdvižení :) Ani se není čemu divit - kdybych já byla bohatý anglický důchodce a nechala se obskakovat číšníky v livrejích, taky bych asi valila oči na zarostlé mokré individuum, které se lámanou angličtinou ptá, zda může přespat v lese :)Čím dále jsme na severu, tím pochmurnější krajinu vidíme. Asi to tu vypadá úplně jinak, když svítí slunce, ale my jsme měli docela smůlu, u lochů nám skoro pořád pršelo a atmosféra mi silně připomínala detektivku o záhadném rodu Campbellů...

Kilchurn Castle v době vaření večeře...a tentýž výhled o hodinu později. Člověk tady vážně čeká, za kterým keřem se objeví pes baskervillský...

Ráno počasí opět nic moc - mrholí a je zima. Přesto chvílemi vykukuje slunce, čehož Pája využívá pro lovení pěkných záběrů.

Odstavený vagónek slouží jako originální restaurace

Pár metrů od nás se na jezeře houpá "ferry" ke Kilchurn Castle, kam bychom se moc rádi podívali, nicméně máme smůlu - dneska se nejezdí. Nejsme sami, kdo na loď marně čeká, přicupitala k nám nějaká důchodkyně a ptá se Páji, jestli není "ferryman" :) Asi vypadáme jako převozníci :)


Teprve kolem poledne se definitivně balíme, a když nemůžeme na hrad, chceme navštívit aspoň nedalekou podzemní elektrárnu Cruachan. Vstup do elektrárny je zdarma, což nás nesmírně těší. Dokonce nás tam vezou speciálním autobusem, který nejprve projíždí asi půlkilometrovým tunelem, protože elektrárna leží 40m pod povrchem zemským. Průvodce nám celou cestu něco zasvěceně vykládá, bohužel těch 40m je jedna z mála informací, kterým z té jeho skotštiny rozumím. Přemýšlím, jestli bych vydržela pracovat v takovém prostředí...nad sebou tolik metrů skály... S Pájou se shodujeme, že nám celá ta prohlídka připadá jak vystřižená z bondovky :)

Ještě se musím zmínit, že mě, jakožto budoucího vědce :), zaujal jeden experiment, který v elektrárně prováděli. Biologové sem do některých chodeb naskládali různé rostliny a sledovali, co na to ty chuděry pod umělým osvětlením řeknou. Některé to pochopitelně nevydržely, některé ale naopak přežily a očividně jim bylo jedno, jestli fotony pro fotosyntézu a další děje chytají ze slunce nebo ze zářivek. Po nějaké době biologové experimenty ukončili a rostliny si zase odnesli - jenže pracovníci elektrárny si prý už na tu "přírodu" tak zvykli, že poprosili o jejich vrácení...Fotky bohužel nemáme, jediné, co nám bylo dovoleno si vyfotografovat, je vstupní brána.


Fotkou s tématem stopování jsem začínala, takže s ní i skončím.


Další zastávka: Oban + Isle of Mull

Useful links:
www.loch-awe.com
www.loch-awe.co.uk

text: Markéta Polášková, foto: Pavel Prostřední, Markéta Polášková