Víkend v Istanbulu

Přesně po 2 h a 10 min přistáváme na letišti Atatürk v Istanbulu. Procházíme pasovou kontrolou, poté si vyzvedáváme kufry. Naštěstí dorazily (bohužel to není moc obvyklé – speciálně s Alitálií a Air France :( ) a vyrážíme na taxíka. Podaří se nám „ulovit“ 20 let starý vůz Fiat Regata a frčíme do čtvrti Taksim, kde je náš hotel.

V Istanbulu si dejte pozor na to, aby taxikář měl vždy taxu cenové skupiny č. 1 (ceny jsou v tureckých lirách, které jsou cca v kurzu za 1 USD = 1.31 tureckých lir)…

Cena za dopravu z letiště do čtvrti Sultanahmet (staré město, krytý bazar, nejznámější mešity) je  kolem 15 tureckých lir. V případě cesty, jako je ta naše (na náměstí Taksim, které je hlavním náměstím pro obchod a zábavu), zaplatíte kolem 20 tureckých lir. Taxikář byl poctivý a cena byla opravdu dle předpokladů (což není vždy obvyklé, jak ještě uvidíte :( ) Ubytování v hotelu s výhledem na město nemá chybu. Odjíždíme z Taksimu na Sultanahmet ke krytému bazaru. Z Taksim square se tam dostanete autobusem T4 za necelou tureckou liru (zastávka na Sultanahmetu je přesně mezi mešitami Hagia Sofia a Modrou mešitou – pak musíte jít 5-10 minut do kopečka ulicí Divanyolu Cad) anebo taxíkem v ceně kolem 7 až 8 lir.

Krytý bazar:

Krytý bazar je nádherná směsice obchůdků se vším možným. Ať tradičními tureckými koberci, hrníčky, vodními dýmkami nebo „zaručeně pravými“ kabelkami a oblečením všech světových značek :). Bazar zavírá v 19 h  a v neděli bývá zavřený (ale obchůdků kolem se stejným zbožím je všude kolem spousta).

Jsme unaveni nákupy :)  a odcházíme na jídlo. Ceny jídel v restauracích v oblasti mešit či krytého bazaru pořídíte v cenách kolem 11 až 20 lir, v typických tureckých fast foodech kolem 3 až 6 lir. Odjíždíme zpět do hotelu taxíkem – bohužel narážíme na obdobu některých pražských taxikářů :( . Za cestu, která by měla stát kolem 8 lir, po nás požaduje 24 lir a ještě nezastavuje přímo u hotelové recepce s výmluvou, že je zácpa. Cenu odmítáme a požadujeme odvoz až před hotel, nikoliv za roh hotelu. Stále se vymlouvá na zácpu a ustupuje s cenou na 15 lir. Pod pohrůžkou zavolání policie mění cenu na 12 lir a nakonec na 10, na které přistupujeme my.
V případě, že Vás potká něco podobného,  nejlepší věcí je pohrozit zavoláním policie. Pokud bydlíte ve čtyř- nebo pětihvězdičkovém hotelu, stačí říct problém portýrovi a on už taxikáře přesvědčí o správnosti ceny  :).

Po chvilce odpočinku odcházíme na procházku po náměstí Taksim. Je sobota večer a po náměstí se pohybuje více lidí než na demonstracích v listopadu 89 :) …je tady snad celý Istanbul…. V oblasti Taksimu je nejvíce restaurací, barů a nočních podniků :) . Ceny jsou zde cca o 20 % levnější než ve čtvrti Sultanahmet.

Galatská věž:

Tak je další den a my se vydáváme na Galatskou věž, ze které je krásný výhled na celý Istanbul (v turečtině Galata Kulesi). Byla postavena v roce 1348 a je 60 metrů vysoká. Vstupné stojí 8 lir na osobu a nahoru na věž se jede výtahem. Máme bohužel smůlu a zrovna se přes Istanbul přehání sněhová bouřka :( , takže si výhled ne město nemůžeme tak vychutnat. Sjíždíme dolů a kupujeme pár pohledů (ceny pohledů se v Istanbulu pohybují od 0,15 do 0,25 lir za kus). Po nákupu uděláme ještě pár fotek věže zvenku a pokračujeme pěšky dolů z kopce přes most Galata Köprüsü a potom nahoru do kopce k Modré mešitě.

Modrá mešita:

Na první pohled nás uchvátí a jdeme se podívat dovnitř. Do Modré mešity se musíme vyzout boty a dát si je do igelitové tašky, kterou nám půjčují u vstupu.  :)  Ženy by měly mít pokrývku hlavy, my jsme ovšem viděli uvnitř i ženy bez ní, nekontroluje se to, ale považuje se za slušnost jí mít. Modrá mešita se jí říká proto, že většina interiéru mešity je z modrých kachliček. Mešita má zvláštnost: 6 minaretů, které v době stavby vyvolaly vlnu nevole, protože znevažovaly Mekku, kde je také 6 minaretů.  

Modrá mešita uvnitř:


Modrá mešita v noci:
 
Po prohlídce se vydáváme na prohlídku Bazilikové cisterny (Yerabatan Sarayi), která je jednou z největších turistických atrakcí ve městě. Jedná se o rozlehlou podzemní vodní nádrž s nádhernými 8 metrů vysokými sloupy (je jich 336), kterou doporučujeme určitě navštívit. Je nádherně nasvícená a krásně tam na Vás bude kapat voda a i za 10 lir na osobu stojí za to ji vidět.

Baziliková cisterna:


Po prohlídce, která nás naprosto očarovala, postupujeme o 100 metrů dále k chrámu Hagia Sofia, která již neslouží jako mešita, ale je z ní muzeum. Do ní se platí vstupné (narozdíl od Modré mešity) ve výši 10 lir a před samotným vstupem musíte projít podobnou kontrolou jako na letišti, zavazadla projíždí rentgenovou kontrolou a vy musíte projít detektorem kovů  :)  

Hagia Sofia:

V nynější době se uvnitř této největší mešity stále něco restauruje, takže Vám při focení bude překážet nějaké to lešení. Kromě přízemí v ní objevíte  v patře galerii s krásnými vystavenými mozaikami. Pokračujeme k paláci Topkaki. Jedná se o velmi rozsáhlou stavbu s mnoha nádvořími a budovami, kde jsou teď muzea zbraní, oblečení, archeologické muzeum apod. Již se začíná stmívat a my se těšíme na možnost krásných výhledů na mešity v noci při nasvícení. Rozhodně doporučujeme vydržet do setmění, naskytne se Vám úžasný pohled na nejkrásnější mešity města doprovázený jako vždy skřehotáním racků.

Hagia Sofia v noci:


Jen ještě pár zajímavostí: :)  - jste-li student, pak nepočítejte s tím, že Vám při prohlídce památek dají studentskou slevu – bohužel je vše za plnou taxu  :(  Také Vás nikam nepustí se stativem, ale to je v dnešní době skoro u všech památek na světě. (Ale nám se ho občas podařilo propašovat dovnitř :) ). Také Vás při procházce městem bez problémů osloví Turek a zeptá se Vás odkud jste a jak se máte? A řekne Vám, že je Váš přítel :)  Patrně Vám však chce nabídnout nějakou koženou bundu nebo výrobky z kůže či Vás jen informovat, že zná někoho v továrně na výrobu kožených produktů :)  A ještě Vám občas na Vaši odpověď, že jste z ČR odpoví „Ahoj“ anebo „levná koža“ :) .
Zítra už odlétáme zpět do Prahy (s Alitálií a opět s přestupem), ale rozhodně plánujeme návrat do města, která nás vzalo svou tajemnou atmosférou a krásou.

Článek Napsal: Tomáš Reisinger
(veškerá práva k textu a fotografiím náleží autorovi)