Egypt očima běžného tůristy - pokračování

Hlavními lákadly pro návštěvníky Egypta jsou samozřejmě památky z dob faraónů. Pokud máte alespoň trochu zájem o historii a zejména, pokud si předem o historii faraónského Egypta něco přečtete a získáte alespoň  minimální přehled o pojmech, jako je Horní či Dolní Egypt, Říše Stará, Střední nebo Nová, pak musíte být uchváceni tím, jak už před téměř 4500 lety byli staří Egypťané schopni stavět obrovské pyramidy nebo o něco později obrovské chrámy v Karnaku či Luxoru, či hloubit hrobky do skal v Údolí králů (pozn. red.: a jak museli být i krutí a bezcitní a kolik otroků při stavbách pyramid asi zemřelo).


Pyramidy při průjezdu Káhirou

Obdivovat určitě budete i poklady, které jsou uchovávány v Egyptském muzeu v Káhiře, např. soubor předmětů z Tutanchamonovy hrobky a jiné. O zájmu o výtvory z těchto dob svědčí i skutečnost, že např. jeden z architektonických prvků starého Egypta - obelisk, byl odtud často odnášen jako trofej a je ozdobou řady velkoměst na celém světě, např. Londýny, Říma, Paříže, Istanbulu, New Yorku a dalších.


Obelisk v Karnaku

Zde je potřeba se zmínit o záležitosti, kterou mnozí berou jako nutný kolorit těchto míst, jiným ale více či méně kazí obraz, který si utvářejí o kultuře a historii Egypta. Jsou to všudypřítomní prodavači pravých starožitností. Čím významnější památku navštívíte, tím mazanější, drzejší a neodbytnější prodavače u nich potkáte. Podobné týpky vůbec nezajímá, zda si chcete nebo nechcete něco koupit, prostě vás obklopí, vnutí vám do ruky jakousi napodobeninu čehosi, co má stejně téměř nulovou hodnotu, a pak od vás tvrdě vyžadují vysokou cenu. Přitom neváhají bránit vám v odchodu, tahat vás za ruku, snažit se přemluvit, či spíše překřičet, udolat... V těchhle chvílích musí jít veškerá zdvořilost a vychovanost stranou a je naprosto nutné si prodavačů buď vůbec nevšímat anebo je podobně tvrdě a neomaleně odrážet.


Údolí králů s vchody do jednotlivých hrobek


Další, ne zrovna příjemnou záležitostí, je v Egyptě bakšiš. Některé cestovní kanceláře zahrnují bakšišné už předem do ceny zájezdu, protože s žádostí o bakšiš se tady setkáte na každém kroku. Pokud je to za odnos kufrů do 4. poschodí, nebo za vzorný úklid pokoje, jedná se o samozřejmost za poskytnutou službu.  Jestliže ale např. fotíte a musíte neustále odhánět nebo se vyhýbat všudypřítomným žadatelům o bakšiš za to, že vám bude ukázáno, odkud fotit, anebo od vás požadují bakšiš zřízenci a policisté, a to jen tak, za nic, pak může být hezký zážitek z prohlídky nějakého místa dost narušen.

K získání bakšiše volí místní nejrůznější formy. Můžete se setkat např. s tím, že při placení v těch několika málo státních obchodech, kde se nesmlouvá, vám někdo nabídne vyřízení nižší ceny, což skutečně udělá, ale úsporu pak žádá pro sebe. Nebo hlídač v královské kobce v Údolí králů, kde je zakázáno fotit, si vyhlédne osamělého návštěvníka a nabídne mu možnost zakázaného fotografování - za bakšiš samozřejmě. O něco horší jsou velbloudáři, kteří vám udají cenu za svezení, a když už pak sedíte na velbloudovi a nemáte jak sesednout, pokud tedy nechcete seskočit (a to asi nechcete :) ), požaduje se další obnos. A nejhorší jsou snad malé děti, loudící na ulici bakšiš na jídlo, které u toho srdceryvně brečí až do poslední chvíle, co je ještě máte v dohledu, pak rychle přestanou a vyhlížejí další oběť. Raritou je v Egyptě i to, že za bakšiš vám při výletu lodí dokonce kapitán povolí řídit loď (pozn. red.: Loď je nám málo, já bych se chtěla projet v tanku...)


Memnonovy kolosy v Západních Thébách (dnes Luxor)

Zajímavé je pozorovat Egypťany při práci, např. při výrobě lodí. Loď, ještě na suchu, je obsazena několika řemeslníky, kteří na ní pracují, aniž by se dalo říct, že trhají nějaké normy. Jeden "s rozmyslem" :) něco natírá, jiný něco leští, jiný do něčeho poklepává a další "přemýšlí", co by ještě vylepšil. Je skoro s podivem, že z toho skutečně vznikne krásná bílá jachta s okny ve tvaru delfínů, se zlatým zábradlím, vonící čistotou, novostí a přepychem. Ne tak už loděnice kolem. Veškeré zbytky a odpadky jsou na zemi, spolu s plechovkami od barev, sem tam vylité ředidlo nebo olej, shnilé zbytky lan a plachet, použité papíry, sáčky, PETky, to vše promíchané s chaluhami a tím, co vyplavilo moře. Jaký kontrast mezi tím, kde loď vzniká a konečným výrobkem...



V Egyptě se v současné době hodně staví. Vzhledem k tomu, že obyvatelné území je stejně velké, jako je rozloha České Republiky, ale žije na něm cca 80 mil. obyvatel, jsou současná sídliště přeplněná, tudíž se staví nová. A protože příjmy z ropy, Suezu a turismu jsou vysoké, staví se velkoryse. Docela překvapí kilometry celkem dobrých silnic, vedoucích pustou pouští, lemované chodníky se zámkovou dlažbou a vybavené pouličním osvětlením, i když tu není nikdo, kdo by po nich jezdil či chodil. Zřejmě se jedná o přípravu pro budoucí sídliště, která se už někde začínají stavět a tvoří dlouhé řady zatím neobydlených nedokončených paneláků. Nečekejte ale šedou zástavbu, jaká je u nás - nová egyptská sídliště mají poměrně zajímavou architekturu, četné zkrášlující stavební prvky a příjemné pastelové barvy. Pokud se podaří podobně upravit i prostranství mezi nimi, udržovat je v pořádku a neklesnout na úroveň současných měst, mohla by se tato sídliště stát vzorem pro výstavbu sídlišť v mnoha zemích světa.


Detail v chrámu královny Hatšepsut

Zajímavým zážitkem může být návštěva arabské mešity nebo modlitebny. Zpěvný projev předříkávaných modliteb, způdob modlení a poklekávání věřících a další zvyky muslimů jsou pro běžného Středoevropana dost nezvyklé. Vzhledem k tomu, že zvědavě se rozhlížející Čech je zde značně nečekaným zjevem, musí počítat se zkoumavými pohledy ze všech stran a také s téměř okamžitou přítomností místního duchovního, který se přijde informovat, co v mešitě pohledáváte. Nutno dodat, že tento kontakt je slušný a zdvořilý, duchovní se poptá, zda jste muslimové, ze které jste země, zda máte zájem o islám, apod., eventuálně vám poskytne některé údaje např. o koránu, vysvětlí, proč se všichni klanějí jedním směrem, apod.

Psát cestopis o nějakém místě může být občas ošemetná věc. Různé povahy zajímají různé věci a Egypt má hodně co nabídnout. Ať už jsou to starověké památky - pyramidy v Gíze, Amónovy chrámy v Karnaku a Luxoru, chrám královny Hatšepsut, přírodní krásy - například podmořský svět korálů a ryb, nebo život beduínů v poušti. Neméně zajímavé jsou prohlídky s výkladem, jak se vyrábí papyrus, nejrůznější výrobky z alabastru a jiných nerostů, parfumérie, apod.

Mezi ty hlubší zážitky patří i poznání života obyčejných Egypťanů na venkově kolem Nilu, jejich obydlí z vepřovic a slámy, jejich běžných dopravních prostředků - oslů, v lepším případě velbloudů, a vůbec obrovské rozdíly a protiklady ve všech oblastech života.



Text a foto: Ing. Jiří Polášek