Pokud nechcete propásnout žádný nový příspěvek, přidejte si "RSS kanál poslední změny na webu cestopisy" do Vaší RSS čtečky.
Pořád se něco děje
Pokud nechcete propásnout žádný nový příspěvek, přidejte si "RSS kanál poslední změny na webu cestopisy" do Vaší RSS čtečky.
Přidejte odkaz
Pocta bohu Radegastovi
Pocházím z Beskyd a to dokonce ze samého "srdce" - z kraje kolem Radhoště. Můj bývalý pokoj je dokonce natočen tak, že přímo od svého psacího stolu jsem viděla siluetu Radhoště s vysílačem a kaplí, a tuto siluetu mám nesmazatelně vrytou do paměti, neb jsem na ni bezmyšlenkovitě hleděla před nejednou nudnou písemkou, místo abych koukala do učebnic. Teď už sice bydlím jinde, nicméně minimálně jednou za rok je třeba se na Radhošť vracet, už jen proto, aby se na mě můj bůh nerozzlobil..
; "Radhošť")
Silueta Radhoště s vysílačem a kapličkou
Tak jsme se jednoho letního rána sebrali s kamarádem Leonkem a že si vyšlápnem na Radhošť. Trasu jsme nijak zvlášť neplánovali, neboť to ani nebylo třeba, stejně jako jsme neměli potřebu tahat se s něčím tak zbytečným, jako je mapa. Já už jsem byla na Radhošti mockrát a nepředpokládala jsem tedy, že bychom se mohli ztratit. Vlak a posléze autobus nás pohodlně dovezl až na Ráztoku, výchozí to náš bod. Kousek od zastávky je stanice lanovky, kterou se mohou pohodlnější povahy nechat vyvézt až na Pustevny. Nic pro nás, samozřejmě.
Strašně ráda bych vám napsala, kterak se z Ráztoky na Pustevny dostat pěšky, ale vlastně vůbec nevím, jak jsme se tam dostali my. Na informační tabuli jsme si zjistili, že máme jít po zelené, tudíž mě trochu překvapilo, že už po pár metrech jsem viděla jen modrou značku. Tuto skutečnost jsme se rozhodli ignorovat a raději jsme uskakovali z cesty rychle svištícím koloběžkám (ano, koloběžkám), které se dají na Pustevnách zapůjčit. Dobrý nápad, jsem rozhodnutá si jednu někdy příště půjčit taky a užít si sjezd dlouhý 6 km!
Poměrně brzy jsme pak opustili asfaltovou silnici, posléze silnici jako takovou, a když jsme nakonec zabočili do lesa, protože jsme zmerčili chodníček, který se zdál býti "zkratkou", opustili jsme i modrou značku a tu už jsme v podstatě toho dne neuviděli :). Snažili jsme se aspoň trochu orientovat podle dráhy lanovky, kterou jsme občas podešli, ale to nám taky moc nepomohlo - většinou se objevila na přesně opačné straně, než jsme čekali, takže jsme si další cestu zpestřovali dohady, jak je to vlastně možné...
Ale co, v lese bylo nádherně, nakonec jsme se z něj nějak vymotali a k našemu dalšímu, už téměř nepřetržitému překvapení se octli na sjezdovce přímo pod Pustevnami. Překvapení to bylo dvojité, protože celá cesta z Ráztoky na Pustevny nám trvala přesně hodinu a půl, což je poměrně slušný čas. Zásluhu na tom má ale rozhodně Leonek, který už dole nasadil docela rychlé tempo a já za ním v podstatě většinu cesty povlávala.
Cesta z Pusteven na Radhošť je nádherná. Je to cca 2,5 km dlouhá hřebenovka s nádhernými výhledy do okolí, přičemž projít musíte mimo jiné také kolem sochy pohanského boha Radegasta (a stánku s pivem vhodně u sochy umístěném :). Těch stánků ostatně minete více a pokud nejste zrovna fakt hodně přejezení nebo nemáte nervy ze železa nebo vám nechutná valašské "fast food", tedy klobásy, bramboráky, apod., tak se sem tam zastavíte, něco popijete, něco pojíte - no a nakonec vám hřebenovka stejně jako nám trvá mnohem déle než samotný výstup na Pustevny :)
Teď ale jinak - většinou se na hory jezdí kvůli přírodě, kvůli sportu nebo jen procházce, dokážu si ale dobře představit, že bych sem někdy jela jen kvůli gurmánským zážitkům. Už na Pustevnách je několik kolib a hospod, ve kterých se vaří valašské speciality, a ty dostanete i v turistické chatě přímo na Radhošti. Já jsem neodolala valašské kyselici a brynzovým haluškám a pak jsem jen tiše trpěla, protože se to prostě všechno sníst nedalo...
Pokud se vám z Radhoště nechce jít zpět stejnou cestou, je možné na prvním rozcestí odbočit doleva (barvu značky nevím a ani jsme ji nějak nesledovali), zabloudit se opět nedá a cesta vás dovede přímo na Ráztoku. Po téhle cestě jsme asi měli jít původně i nahoru, ale byla jsem ráda, že jsme nešli, protože cesta je to dost zdlouhavá a navíc její značná část vede po asfaltce. Naopak její výhodou je hotel Ráztoka na konci a výborná restaurace s výbornými cenami uvnitř :). Myslím, že se s Leonkem shodneme, že není nic krásnějšího, než po pohodové procházce sedět nad medovníkem a kávou a oknem sledovat promočené výletníky, kteří neměli to štěstí jako my a na cestě dolů je zastihl déšť. No, asi Radegastovi málo obětovali :).
Jiný výlet vedoucí přes Pustevny zde
Text: Markéta Polášková, foto: Markéta Polášková, sir Leon Miš
Strašně ráda bych vám napsala, kterak se z Ráztoky na Pustevny dostat pěšky, ale vlastně vůbec nevím, jak jsme se tam dostali my. Na informační tabuli jsme si zjistili, že máme jít po zelené, tudíž mě trochu překvapilo, že už po pár metrech jsem viděla jen modrou značku. Tuto skutečnost jsme se rozhodli ignorovat a raději jsme uskakovali z cesty rychle svištícím koloběžkám (ano, koloběžkám), které se dají na Pustevnách zapůjčit. Dobrý nápad, jsem rozhodnutá si jednu někdy příště půjčit taky a užít si sjezd dlouhý 6 km!
; "Výhled na Frenštát")
; "Lanová dráha na Pustevny")
Vlevo: výhled na Trojanovice a Frenštát
Vpravo: lanová dráha na Pustevny
Vpravo: lanová dráha na Pustevny
Poměrně brzy jsme pak opustili asfaltovou silnici, posléze silnici jako takovou, a když jsme nakonec zabočili do lesa, protože jsme zmerčili chodníček, který se zdál býti "zkratkou", opustili jsme i modrou značku a tu už jsme v podstatě toho dne neuviděli :). Snažili jsme se aspoň trochu orientovat podle dráhy lanovky, kterou jsme občas podešli, ale to nám taky moc nepomohlo - většinou se objevila na přesně opačné straně, než jsme čekali, takže jsme si další cestu zpestřovali dohady, jak je to vlastně možné...
Ale co, v lese bylo nádherně, nakonec jsme se z něj nějak vymotali a k našemu dalšímu, už téměř nepřetržitému překvapení se octli na sjezdovce přímo pod Pustevnami. Překvapení to bylo dvojité, protože celá cesta z Ráztoky na Pustevny nám trvala přesně hodinu a půl, což je poměrně slušný čas. Zásluhu na tom má ale rozhodně Leonek, který už dole nasadil docela rychlé tempo a já za ním v podstatě většinu cesty povlávala.
; "Pustevny")
Ano, skutečně symbol této země :)
; "Pustevny")
; "Pustevny")
; "Pustevny")
Pustevny
; "Pustevny")
Pohled na Pustevny z dřevěné vyhlídky cestou na Radhošť
; "Radegast")
Cesta z Pusteven na Radhošť je nádherná. Je to cca 2,5 km dlouhá hřebenovka s nádhernými výhledy do okolí, přičemž projít musíte mimo jiné také kolem sochy pohanského boha Radegasta (a stánku s pivem vhodně u sochy umístěném :). Těch stánků ostatně minete více a pokud nejste zrovna fakt hodně přejezení nebo nemáte nervy ze železa nebo vám nechutná valašské "fast food", tedy klobásy, bramboráky, apod., tak se sem tam zastavíte, něco popijete, něco pojíte - no a nakonec vám hřebenovka stejně jako nám trvá mnohem déle než samotný výstup na Pustevny :)
; "Hřebenovka na Radhošť")
; "Hřebenovka na Radhošť")
; "Hřebenovka na Radhošť")
Výhledy cestou z Pusteven na Radhošť. Ač to není vidět, mám na fotce vpravo v rukou dalekohled a usilovně se snažím najít to "své okno" v Kozlovicích.
Teď ale jinak - většinou se na hory jezdí kvůli přírodě, kvůli sportu nebo jen procházce, dokážu si ale dobře představit, že bych sem někdy jela jen kvůli gurmánským zážitkům. Už na Pustevnách je několik kolib a hospod, ve kterých se vaří valašské speciality, a ty dostanete i v turistické chatě přímo na Radhošti. Já jsem neodolala valašské kyselici a brynzovým haluškám a pak jsem jen tiše trpěla, protože se to prostě všechno sníst nedalo...
; "Halušky")
; "Hotel na Radhošti")
Tak to jsou ony...brynzové halušky se špekem :) ....a horská chata na Radhošti, kde tuhle mňamku vaří
; "Kaple a socha Cyrila a Metoděje na Radhošti")
; "Socha Cyrila a Metoděje")
; "Kaple na Radhošti")
; "Vysílač na Radhošti")
Kaple na Radhošti, socha Cyrila a Metoděje a vysílač tamtéž
Pokud se vám z Radhoště nechce jít zpět stejnou cestou, je možné na prvním rozcestí odbočit doleva (barvu značky nevím a ani jsme ji nějak nesledovali), zabloudit se opět nedá a cesta vás dovede přímo na Ráztoku. Po téhle cestě jsme asi měli jít původně i nahoru, ale byla jsem ráda, že jsme nešli, protože cesta je to dost zdlouhavá a navíc její značná část vede po asfaltce. Naopak její výhodou je hotel Ráztoka na konci a výborná restaurace s výbornými cenami uvnitř :). Myslím, že se s Leonkem shodneme, že není nic krásnějšího, než po pohodové procházce sedět nad medovníkem a kávou a oknem sledovat promočené výletníky, kteří neměli to štěstí jako my a na cestě dolů je zastihl déšť. No, asi Radegastovi málo obětovali :).
; "Cesta zpět na Ráztoku")
Cesta z Radhoště dolů vedle nejprve skutečným kapradinovým pralesem. Kam se oko kouklo, široko daleko jen samé kapradí...
Jiný výlet vedoucí přes Pustevny zde
Text: Markéta Polášková, foto: Markéta Polášková, sir Leon Miš