Beskydy, 23.-24.9.2006

V beskydských horách jsem se narodila

A jako malá jsem mezi vámi žila

V ranní rose luk se koupávala

A vonnými kvítky jsem se brouzdávala

Krůpěje rosy uvízly mi v duši

Co krásy v nich bylo, srdce jenom tuší

Ty mne osvěžily, když mi mysl chřadla

V soumracích života v poušti neuvadla

Osud mne pak zavál do hluku, do města

Často k Ostravici mířila má cesta...

I když jsem projela snad desítky zemí

Nad Beskydy, zdá se, hezčí koutek není

 

Stydno je mi...na to, že jsem se narodila v Beskydech a ještě stále zde mám oficiálně trvalé bydliště, jsem se v posledních letech najezdila po různých místech, ale Beskydy jsem dost zanedbávala. Tak nějak mi připadaly na mě už moc nízké a prochozené, navíc na Radhošť mám výhled z okna svého pokoje... Přitom třeba na Lysé hoře jsem byla naposled v pěti letech a rodiče na to zavzpomínali se slovy, že jsem celou cestu tvrdila, jak mě bolí nožička :)

 

A musím se přiznat, že ani letos bych Beskydy nenavštívila, kdybych si na jednom tanečním kurzu nenamohla obě kolena, čímž jsem si netroufla odjet do původně plánovaného Českého Švýcarska. Nicméně počasí bylo tak krásné, že jsem rozhodně nechtěla sedět doma, a jelikož razím zásadu „raději se opotřebovat, než zrezivět“, natřela jsem kolena pořádně Fastum gelem, zafačovala do stahovacích obvazů (byla jsem pak všude za exota) a vyrazila s Pájou na ty „naše“ kopečky...

PS: obě absolvované trasy jsem našla na velice dobrých stránkách www.turistika.cz. Musím jim zde udělat reklamu, protože si to opravdu zaslouží – tras je zde na výběr mnoho a jsou detailně popsané – najdete zde přesné vzdálenosti i převýšení mezi jednotlivými úseky, profil trasy, vhodné mapy, fotogalerii i slovní popistrasy. Doporučuji!

Délka trasy: 18,8 km
Max. výška: 1323 m.n.m.
Celkové převýšení: 953 m
Čistý čas chůze: 5,2 h

Tady musím poznamenat, že čistý čas chůze je sice 5,2 h, nicméně my jsme od vlaku vyráželi cca v 10h dopoledne a vrátili jsme se až v 19h večer...je totiž třeba počítat s přestávkami na svačinky, na hlazení koček, na trhání planých jablek, na focení, na posezení u potůčku, na snězení kyselice v hospůdce na vrcholu...a taky jsme hned zrána na jednom místě nevěděli, kudy cesta vede (jinými slovy jsme se ztratili).

Lysá hora na dohled

Na webových stránkách jsme se sice dočetli, že cesta na Lysou je středně náročná, ale pro nás, zvyklé na vysokohorskou turistiku, to byla spíš taková normální procházka. Tím nechci říct, že mě těch 19 km nesly nohy samy :). Na jednom úseku jsem se i docela zapotila. Kdo si tuto námahu chce ušetřit a přece se na Lysou podívat, může nahoru vyjet z druhé strany busem. Trochu je to ale škoda, protože vrchol hory se pak ve slunečném víkendovém odpoledni hemží městskými rodinkami s uřvanými dětmi a psy a výlet tak ztrácí původní význam - tedy dostat se od lidí co nejdál (a nejvýš).

Ivančena - místo věnované památce zastřelených skautů, zároveň je mekkou pro všechny žijící skauty...mohyla tak rok od roku roste, jak na ní přibývají další kameny a plakety.

Krajinka v okolí Lysé (a v podstatě v celých Beskydech) - listnaté a smíšené lesíky, najdete i březový háj, kde by člověk proseděl nejradši celý den (nebýt těch mravenců všude kolem)

Zleva doprava: Rozcestí Malchor - panorama Beskyd se jmény vrcholů (nějaký idiot to už rozbil, jak jinak) - pseudostrom (pozn. pro účastníky expedice v Úpici - to by byl ešusovník! :) )

Zleva doprava: význam tohoto obludného betonového sloupu na vrcholku Lysé hory jsem jaksi nepochopila...bez letícího Páji by ta fotka byla o ničem - vysílač na Lysé - hospoda U Veličků, kolem které vede cesta zpět

Na závěr dva melancholické výhledy z Lysé hory do okolí

Kněhyně přes Pustevny: Kunčice pod Ondřejníkem -> Na Pekliskách -> Vyrubanina -> Tanečnice – sedlo -> Pustevny -> Tanečnice – vrchol -> Čertův mlýn -> Kněhyně -> Malá Stolová -> Kunčice pod Ondřejníkem

Délka trasy: 16,3 km
Max. výška: 1257 m.n.m.
Celkové převýšení: 787 m
Čistý čas chůze: 5,3 h

Hm....čistý čas chůze je opět jen velmi orientační...opět jsme vyrazili od vlaku ráno v 10h a opět jsme se vrátili až před sedmou večer...náročnost cesty byla tentokrát označená jako malá, ale mě osobně připadala trasa stejně náročná jako cesta na Lysou horu, možná i těžší.

Nikam nespěcháme, nemusíme dávat pozor na každý krok jako na vyšších horách, takže je i čas fotit blbinky :)
Zleva doprava: žlutý trabantík nás zaujal na vlakovém nádraží ve Frenštátě - vyfotit odraz v zrcadle, tomu nešlo odolat - muchomůrek jsme našli spoustu, ale jedlý hřib ani jeden (ale ty nejsou tak krásné)

Prvních pár kilometrů je víc než pohodových...cesta vede po rovince mezi víkendovými chatkami, ze kterých je Pája naprosto nadšen a nahlas vybírá, kde si koupí pozemek...zdálky přitom koukáme na Lysou horu, na kterou jsme vyšlápli včera.

Posléze se kolem cesty začnou objevovat stromy a nakonec už kolem sebe máme jen les, les a les.

Cestou na Pustevny jsme narazili na malý vodopádek se spoustou mužiků. Pája neodolal a taky si hned jeden postavil. Jak jsme později zjistili, všechny kopce kolem Radhoště jsou mužiky doslova poseté.










Architektura na Pustevnách a stylová hospůdka s valašskými specialitami (u většiny názvů jsem si nedovedla ani přibližně představit, jaké jídlo se pod tím skrývá)

Radhošť jen zdálky....tam už jsem byla opravdu mnohokrát

Vrchol Tanečnice a opět mužici. Tady se nějací turisté opravdu vyřádili.

U rozcestníku směrem na Kněhyni, což byl hlavní cíl dnešního výletu, nás zarazila cedule "Trasa neprůchodná". Zarazila, leč neodradila - jak se ukázalo, na chodník na mnoha místech popadaly stromy, nicméně vždy to šlo nějak obejít, podlézt, přelézt, i když za doprovodu mého hekání a později i nadávání, jak jsem namáhala má zafačovaná kolena...

Výhled z Kněhyně

U Kněhyně se o nějakém vrcholu moc mluvit nedá - "vrchol" je totiž dost plochý, rozsáhlý a zalesněný, takže to, že jste u cíle, poznáte jen podle kříže, který tady byl kdysi dávno vztyčen.

Nevypadá to, ale toto je opravdu vrchol hory

Zpáteční cesta vedla mimo jiné mezi úseky Malá Stolová - Kunčice pod Ondřejníkem (kaple). Podle našeho průvodce jsme tento úsek měli jít něco přes hodinu, já ho však doporučuji nesejít, ale seběhnout. Chodník sice vede lesem a je velice prudký, je to ale cesta neskutečně dlooouuuuhhhaaaa a nuuuudnnaaa....Pokud dáte na mou radu, hned se budete bavit víc, jak se budete v té rychlosti snažit nezakopnout o početné šutráky a kořeny stromů ;).

Ani jsme se s beskydskými horami nemohli rozloučit lépe, než kýčovitým západem Slunce...

Už slunéčko ide spát
Už sa lúčí s horami
Zavolalo na ptáky
Zavolalo na ptáky
Že už je čas na spaní

Valašská lidová









Foto a text: Markéta Polášková