Bath

Do Bathu přijíždíme dosti pozdě, asi v půl deváté. Je už tma, navíc kemp, ve kterém chceme přespat, leží asi 5 km od Bathu, ve vesničce Newton St. Loe. Autobus nás vyklopil v pustině, kde je jen pár baráčků, po optání v místní pub se dozvídáme, že kemp je půl míle odsud. Ach jo. Takže jdeme pěšky. Po půl míli míjíme ceduli s nápisem, že kemp je ještě jednu míli daleko. Začíná drobně poprchávat a já mám chuť svalit se do kopřiv podél cesty, přikrýt se pláštěnkou a spát. Nakonec se dostáváme na rozcestí, odkud už to do kempu má být jen kousek. Ukazatel ovšem ukazuje někam doprostřed mezi obě cesty, proto shazujeme bágly, já u nich zůstávám hlídat a Pája indiánským klusem běží po jedné cestě zjistit, jestli je to ta pravá. Po chvilce čekání se ke mně po druhé cestě začíná něco přibližovat - je to malinkaté vozítko, v jakém se na golfových hřištích vozí hole a míčky, a v něm sedí dva postarší manželé. Asi musím na rozcestí, sama, se dvěma batohy a navíc v noci vypadat dost opuštěně, protože manželé dojeli pomalu ke mně, pak zastavili, půvabně naklonili hlavy na stranu a oba naráz se mě zeptali: "Are you OK?" Přišla mi ta situace tak komická, že jediné, co jsem ze sebe vypravila, bylo: "Yes."

Pro představu jedna fotka z kempu (Newton Mill Camping Park)...kemp to byl velice rozlehlý a rozdělený na dvě části - jedna pro cestovatele s auty a stany, druhá - větší - pro karavany.

Musím napsat, že hned první noc ve stanu nás v podstatě připravila na všechno to nejhorší, co nás při takovém nocování mohlo potkat. Stan jsme stavěli nejen ve tmě, pouze při svitu dvou baterek, ale jelikož se mezitím mrholení změnilo na déšť, tak taky v prudkém lijavci (v tom jsme ho pak i balili). Před odjezdem jsem Pájovi navrhovala, že vezmeme MŮJ stan, který je stejně těžký jako Pájův, ale MNOHEM větší. Nechtěl a podle toho to pak ve stanu vypadalo - na jedné půlce stanečku naše krosny, na zbývající půlce my dva. Určitě si někdy vyzkoušejte, jaké to je, snažit se obléct ve stanu, který má asi půl metru na výšku, metr a půl na šířku, a z toho máte k dispozici asi jednu třetinu (je to "paráda"...).

Bath je krásné město. Staré, romantické a všude jsou památky po Římanech, kteří tu kdysi vystavěli lázně, proto nám město připomínalo spíše Itálii než Anglii (ne že bych v Itálii někdy byla...). 

První zastávka byla u Bath Abbey, protože nás už zdálky upoutala jeho krásná věž.

Největší turistickou atrakcí jsou v Bathu pozůstatky římských lázní, kam jsme se samozřejmě chtěli podívat. Milá paní u pokladny nám ale poradila, abychom se na ně přišli podívat až večer, kdy je v lázních méně turistů a lázně jsou krásně osvětlené. Jelikož nám tak zbývalo ještě pár hodin, rozhodli jsme se je strávit procházkou po městě. Bath totiž za tu procházku stojí. Kdo touží vidět co nejvíc památek, popř. zažít co největší adrenalin, ten se bude u následujících fotek asi dost nudit...nás totiž "dostala" atmosféra Bathu, jeho soustava kanálů, lodičky, věžičky, hausbóty...pomalými procházkami se nenápadně dostáváme z centra až do míst, kam běžný turista (a možná ani běžný občan Bathu) moc nechodí.. Několik romantických zákoutí podél Kennet & Avon Canal:
     
Cestování v hausboatu je v Anglii docela populární. Nicméně je to způsob cestování pro lidi, kteří se rozhodli nikam nespěchat - jen průplav tímhle zdymadlem zabral asi hodinu...Pája pak při pohledu na plující loď hledající místo na přistání rozumuje, že lodě mají výhodu v tom, že jim policajti za špatné parkování nemůžou dát botičku, a zdalipak dostávají alespoň něco jako kotvu..:)

Obědváme rozpláclí v parku, na dohled katedrála se čtverhrannou věží...jak je pro Anglii typické ...pod námi dokonale střižený trávník...jak je pro Anglii typické...a uprostřed oběda nás zastihl nečekaný a prudký déšť...jak je pro Anglii typické :) Schováváme se pod rozložitým stromem, ten nás ale chrání jen chvíli. Vytahujeme pláštěnku, ale i ta nás chrání jen chvíli. Ach jo...ještě že déšť zase rychle střídá slunce. Pomalu si zvykáme, že periodicky mokneme a usycháme..

Čekání na prohlídku večerních lázní se nám vyplatilo..bylo to beze spěchu a bez toho, že by nás dav turistů neustále popostrkoval sem a tam. V celém muzeu mě zaujala preciznost, s jakou byly památky vystavovány. Nejednalo se pouze o lázně, ale také o zbytky původní dlažby, mozaik, oltářů a domů, torza chrámů, soch, vlysů, to vše kompletně zastřešeno a pečlivě odděleno od chodníčků pro turisty. Příjemně mě překvapil také plánek cesty a popis lázní v češtině. Bylo pro mě fascinující procházet se mezi tím vším, představivost pracovala na plné obrátky, navíc největší bazén, z jehož horké vody vystupovala pára, lákal k okamžitému použití.

Ovšem asi nejdéle jsme se zdrželi u jednoho menšího kulatého bazénku, který nás doopravdy uchvátil - zámožní turisté sem totiž naházeli své přebytečné úspory, což bylo pro nás, šetřící každou libru, naprosto nepochopitelné. Asi 20 minut jsme se bavili tím, že jsme odhadovali, kolik peněz v měnách snad z celého světa tady asi leží. Když jsme ale zahlédli i českou pětistovku, začali jsme vymýšlet, jak ji dostat ven. Ovšem co byla česká pětistovka vedle dvou bankovek stejné hodnoty - ovšem v eurech! Jen pár metrů od nás ležely dva papírky, které by nám zaplatily skoro celé cestování! Vzpomněla jsem si na návštěvu slovenských jeskyní, kde byla podobná tůňka, samozřejmě mnohem skromnější, a průvodce nám u ní tehdy říkal, že kdo do tůňky vhodí tisícovku, uvidí raritu - plavajúcího sprievodca. Vidět tak nebohý sprievodca tieto eurobankovky, nejspíš by tu vodu vypil. Slintání a dychtivé pohledy na dno bazénku ukončil Pája slovy: "Pojď, silou vůle to stejně nevytáhnem..."

Na člověka tady promlouvá historie:
   
A ještě jedna fotka, nevím už, co to bylo za stavbu, asi nějaké náměstí, ale byla by škoda to neuveřejnit :)


Je sice trochu hloupé zakončit povídání o Bathu zrovna takovým tématem, ale musím, prostě musím se zmínit o návštěvě veřejných záchodků v jednom z parků. Po komfortu v kempu mě totiž poněkud překvapila jejich zanedbaná úprava. Připomnělo mi to dokonce mou vlast :). Nejvíc mě ale zarazilo, jak zde bylo vyřešeno umyvadlo. Nebylo to totiž umyvadlo v pravém slova smyslu, nýbrž obdélníkový otvor ve zdi, vyložený kovem, se třemi čudlíky: Water, Soap, Air (čudlík Soap nefungoval). Pod tou nádherou se pak na kovové cedulce skvěl nápis British Patent... Neměla jsem s sebou zrovna foťák (ostatně kdo by předpokládal, že bude něco fotit zrovna na toaletách, že) a dodnes toho lituju.

Zpět do kempu jsme jeli opět busem. Dokonce jsme ušetřili, protože řídil takový jakýsi mladý hoch, který nejenže nevěděl, kde je naše zastávka, ale navíc si asi i myslel, že máme zpáteční jízdenku (neměli jsme), takže po nás nechtěl žádné peníze, a já jsem to už pak samozřejmě neřešila...

Další plánovaná zastávka: Bristol 

Useful links: www.visitbath.co.uk
                  www.bath.co.uk
                  www.romanbaths.co.uk

text: Markéta Polášková, foto: Pavel Prostřední, Markéta Polášková