Barcelona

La Rambla - nejznámější ulice ve Španělsku

V Barceloně je spousta nádherné architektury, muzeí, galerií, slavných staveb, známých parků...ale přece jen na prvním místě musím zmínit Ramblu, dlouhou ulici vedoucí z Plaza de Catalunya až k moři. Jednak se té ulici nedá vyhnout, protože Plaza de Catalunya je významný přestupní uzel snad všeho, co v Barceloně patří k MHD (mimo jiné sem přijíždějí a odjíždějí busy na letiště), a za druhé Rambla prostě patří na seznam "must-seen". Je to ulice plná restaurací a kaváren (samozřejmě patřičně předražených), stánků s výtvory pouličních umělců (často patřičně kýčovitých) a především různého street-artu, který dělá Ramblu tak výjimečnou. Každý den tu až do pozdních nočních hodin najdete rozmanité postavičky, snažící se vás svou originalitou přesvědčit, že právě jim máte hodit nějaké to euro. A na některé z nich ještě neotrlý návštěvník nestačí valit oči :)

La Rambla - první ochutnávka toho, co na Ramble můžete potkat...


La Rambla - možná to tak nevypadá, ale vydělávat si jako živá socha je dost velká dřina

La Rambla - některých živých soch mi bylo až líto...musí to být pěkný humus, napatlat na sebe tolik modré barvy...ostatně některé sochy nevypadají moc šťastně, dost monotónní povolání, radši se budu víc učit :)

La Rambla - živoucí důkaz, že hippies ještě nevymřeli...tady jsem poprvé a naposled věnovala nějaké drobné a to především kvůli té neuvěřitelné kočce (živé!), která seděla na zemi jak přibitá a s vážným pohledem sledovala cvrkot kolem

La Rambla - a tady je "hudební skupina", která si svou performance narozdíl od některých nešťastných soch vyloženě užívala. Dobře si prohlédněte "hudební nástroje", to se jen tak někde nevidí, i Beatles by zelenali závistí :) Navíc byli hoši neuvěřitelně v pohodě, jen co Pája vytasil foťák, neváhali přerušit písničku a zapózovali do rodinného alba...

La Rambla - můj absolutní favorit, za originalitu, hudební projev a celkový dojem dávám nejvyšší známku. PS: jen jeden pejsek je živý :) PPS: dle mého názoru musí být hluchý :)

Poznámka k ubytování a stravování - v Barceloně najdete nepřeberné množství ubytování všeho druhu a všech cenových kategorií. Pěkné hostely jsou například i přímo u moře, nicméně nečekejte, že něco slušného a levného najdete po osmé hodině večer, to už jsou všechny i vzdálenější hostely plné. My jsme měli obrovské štěstí, že jsme při druhé návštěvě Španělska našli volné místo v jednom penzionu na Plaza Reial, což je malé náměstíčko, na které odbočuje ulička z Rambly. Přijatelný pokoj pro dva za cca 60 euro (což je cena srovnatelná s hostely, kde se ovšem o pokoj dělíte s více lidmi), v samém centru Barcelony, okna s výhledem na Ramblu...víc jsme si přát nemohli.

A stravování - na Ramble je spousta restaurací, těm se ovšem z hlediska vysokých cen doporučujeme vyhnout. Mnohem větší zážitek je prolézt městskou tržnici, do které odbočíte přímo z Rambly. Proč sakra nemáme něco takového v Čechách???

La Rambla - městská tržnice: podobných tržnic už jsme viděli hodně, jsou v každém větším městě, nicméně pokaždé jsme znovu a znovu fascinováni...

Barceloneta - městské pláže, kolonády, přístav a žraloci

Pokud projdete Ramblou až k moři, můžete si prodloužit procházku po staré námořnické čtvrti nazvané Barceloneta. Dnes tady místo začouzených putyk samozřejmě najdete spíše drahé restaurace. Rodiny s dětmi ocení velké L'Aquárium Barcelona, tedy podmořský svět, kde je největším lákadlem tunel se žraloky. Rozhodně je to zajímavý pocit, když vám žralok propluje přímo nad hlavou, mě ale mnohem více zaujali rejnoci, protože se mi líbí, jak elegantně se umí vlnit...a vůbec, proč mají rejnoci tak dlouhý ocas (nebo co to je?). Škoda jen, že se ani žraloci ani rejnoci nedali vyfotit, sice jsme se snažili, ale vlnili se holt moc rychle. Kromě rejnoků byli moc hezcí mimo jiné mořští koníci a potápěč opravující jedno z akvárek taky nebyl špatný :)

Barceloneta - přístav a rybáři

Podél Barcelonety se táhnou dlouhé městské pláže, které jsou sice samozřejmě narvané lidmi, ale jinak jsou kupodivu celkem čisté, koupat se tam docela dá a vůbec jedno odpoledne se to vydržet dá (víc bych nevydržela, ani kdybych měla celou pláž jen pro sebe). Při poslední návštěvě (2007) mě tam ale už pěkně štvali nabízeči různých služeb, od arabášů prodávajících plechovky piva po Vietnamky doslova vnucující masáže, jejich hlasité vábení se pravidelně opakovalo, jak procházeli pláží z jednoho konce na druhý a zase zpátky a zážitek z moře a teplého podnebí tak prudce klesl.

Barceloneta - zapomenutý deštník na pláži, jedna z uliček připomínajících starou námořnickou čtvrť a náš maskot, cestovatelské kotě

Barceloneta - pár metrů od pláže stojí zajímavě řešený výzkumný ústav (Barcelona Biomedical Research Park). Když jsme byli v Barceloně poprvé (2005), byly na jeho místě jen základy. O dva roky později už jsme obdivovali hotovou stavbu s poněkud sterilním, ale zajímavým patiem. Mimochodem - už tehdy jsem si říkala, jak by bylo fajn tady pracovat. Teď, po přijetí na doktorské studium, už se tomu snu docela blížím :)

A přístav v noci...

Sagrada Família - navěky nedostavěný chrám

Sagradu Famíliu asi znají i lidé, kteří se jinak o architektonické památky moc nezajímají, je to jeden ze symbolů Barcelony, znázorňovaný na dobré polovině pohlednic. Abych pravdu řekla, já mám sice Gaudího díla moc ráda, ale Sagrada mi připadá taková divná jakási. Teď mě asi někteří milovníci Gaudího budou nesnášet, ale nemůžu si pomoct - občas jsem měla dojem, že na některých místech Gaudí svůj chrám tvořil tak, že plnými hrstmi nabíral kusy bláta a snažil se jimi trefit do již hotových částí... Ještě poznámka - nemá prý smysl chodit dovnitř - platí se vysoké vstupné a nic tam neuvidíte, protože jak jsem uvedla v nadpisu, chrám je nedostavěný a asi ani nikdy hotový nebude. Lešení kolem chrámu už k němu tak nějak skoro patří, i když s tím asi Gaudí ve svých plánech nepočítal...

Sagrada Família

Montjuïc - olympijský stadion, hrad, magická fontána a spousta dalších věcí

Montjuïc je nízký a celkem rozlehlý kopec u pobřeží s vysokou hustotou památek, vyhlídek, zahrad a dalších zajímavostí, takže se tam opravdu dá strávit celý den. Není problém se nahoru dostat pěšky, ale slabší povahy oplývající nadbytkem eur můžou využít kabinkovou lanovku, která sem vede dokonce přímo z pláže.

Montjuïc - výhled na Barcelonu, obzvláště na přístav a doky. Je celkem hezké pozorovat, jak přístavem pomalu proplouvají obrovské lodě. O kousek dál vám pak při procházce zahradami nad hlavou projede jedna z kabinových lanovek.

Castell de Montjuïc - asi by se tady dalo pořídit více hezkých fotek, ale nás hrad nějak nezaujal. Navíc jsme přišli celkem pozdě, takže ani dovnitř už jsme se nedostali.

Montjuïc - koček potkáte v zahradách moc, což nás s Pájou velice těší :)

Nejvíc se nám na Montjuïcu líbil bývalý olympijský stadion. Dodnes je to živé místo, možná až moc :) Divili jsme se, cože to na fotbalový stadion pochodují za davy lidí, a pak jsme zjistili, že se zrovna hraje zápas Catalunya x Real Madrid. A jelikož už jsem v jiném cestopisu ze Španělska popisovala, jak Španělé fotbal prožívají, není divu, že to na stadióně vřelo...

Montjuïc - olympijský stadion s dominantou - megastojanem na olympijský oheň

Montjuïc - Museu Nacional d'Art de Catalunya...jeden z několika výstavních paláců na Montjuïcu. Taky je tam několik dalších muzeí, archeologické, etnologické, a další...

Po celodenním obcházení Montjuïcu vás čeká zlatý hřeb - více než hodinové "představení" u magické fontány (La Font Mágica). Je to opravdu zážitek, obrovská fontána chrlí proudy vody, které dle k tomu hrajících melodií (hraje dokonce i "naše" Vltava) mění tvar i barvy - však taky jsou všechny schody v okolí a jiná místa k sezení už hodinu předem pokrytá zvědavci s nachystanými foťáky. Jak Pája všímavě podotkl: "Tady se teď nasbírá množství dat...to musí mít výrobci harddisků radost."

Montjuïc - Magická fontána, tedy pár ukázek, jak "to" může vypadat

Casa de Gaudí - La Pedrera

Další Gaudího stopa v Barceloně...narozdíl od Sagrady se mi La Pedrera (správněji Casa Milá) líbí moc a jen si říkám, jaká je škoda, že takových domů není víc. Zajímavé je, že La Pedrera slouží částečně jako muzeum a částečně je "normálně" obydlená. Ovšem částky za pronájem už asi moc normální nebudou :)

La Pedrera - celkový pohled z ulice a nádherné schodiště uvnitř

La Pedrera - sochy na střeše

La Pedrera - v jednom z přístupných bytů mě zaujal dětský pokoj a v něm konkrétně precizně vypracovaný domeček pro panenky...možná je to tím, že jsem holka, ale spíš mě fascinoval ten smysl pro detail, v domečku bylo zavedeno dokonce elektrické osvětlení :) A vedle je výhled na Sagradu ze střechy Pedrery.

Park Güell - aneb Gaudího není nikdy dost

Další dílo, u kterého pravděpodobně budete chvíli nadšení a chvíli nebudete vědět, zda se vám to vlastně líbí nebo ne... Park Güell ovšem není jen park, jak by se mohlo z názvu zdát, je to komplex "baráčků", laviček, chodníčků lemovaných obrovskými květináči a soch, to vše made by Gaudí. Jo a připravte se na nápor turistů. Je jedno, kdy do parku vyrazíte, plno lidí tam bude furt. Jen na fotku ještěráčka u vchodu Pája čekal snad čtvrt hodiny, než se mu podařilo ulovit záběr bez lidí.

Park Güell - ještěrka u vchodu. Zrovna nedávno jsem četla, že minulý rok (2007) byl ještěráček skoro zcela zničen při útoku vandalů. Holt hňupové jsou nezničitelní a vždycky se někde nějaký najde :(

Park Güell - kachlíkové lavičky. Vypadají liduprázdné, ale i tady Pája číhal jak ostříž, aby mu nějaký vlezlý člobrda nezkazil záběr

Park Güell - toto nevím, co má být :) Každopádně netradiční květináče...

A toto všechno je také Park Güell...

Museo Picaso

Stydím se, ale dlouhou dobu jsem si myslela, že Picaso = obrazy složené z různě barevných čtverečků, trojúhelníčků a koleček. Proto se mi do muzea/galerie věnované Picasovi moc jít nechtělo, naštěstí mě v této oblasti vzdělanější Pája poučil, že Picaso maloval i "normální" obrazy :), a já mu jsem za to velmi vděčná, protože měl samozřejmě pravdu a Picasova starší tvorba je nádherná...tedy i ta abstraktní tvorba je asi nádherná, ale ta mě už tak moc nebere... Mimochodem, zklamalo nás, že se v muzeu nesmělo fotit - v jiných muzeích to totiž bez problémů šlo, tak proč ne tady...? Pájovi se nicméně podařil jeden záběr udělat - viz vlevo - sice kvalita fotky nic moc, ale je to důkaz, že Picaso opravdu nemůže být spojován jen s kubismem (jak si to pamatuju ze školy...)

Museo Dalí

Aby té kultury nebylo málo, tak rozhodně ještě Museo Dalí stojí za návštěvu (vlastně víc míst stojí v Barceloně za návštěvu, ale tolik času jsme žel neměli). Zde se fotit mohlo bez omezení (najednou to jde), takže přikládám několik fotek, protože Dalího mám moc ráda...Sancho Panza na tisíc způsobů, ale to mi nevadí, jednu fotečku jsem si po návratu domů dokonce vytiskla a visí mi nad postelí. Prostě mě fascinuje, jak Dalí dokázal několikrát čárnout tužkou, udělal pár koleček - a obraz je na světě...

A to je vše, přátelé! Není toho málo, ale věřte, že to je jen cca polovina zajímavých míst, která v Barceloně můžete navštívit. Je zde například ještě známé Museo Joan Miró, několik dalších známých domů od Gaudího, nádherný je také obrovský Parc de la Ciutadella s fontánami, jezírkem, na které si můžete vyjet v lodičce (a viděla jsem v něm plavat želvu), malou zoologickou zahradou a několika muzei, hlavně ale s rozlehlými trávníky, na které si Španělé bežně chodí hromadně zacvičit a ještě běžněji jen tak posedět či poležet (ó bože, kam se na španělské parky hrabou ty naše české :( ). A takových parků je v Barceloně více, ale to už ani nemá smysl všechno vypisovat...zajeďte si tam sami, nebudete zklamaní :)

Na závěr "vtipná" fotka - těšila jsem se na (dle průvodce krásnou) katedrálu a toto jsem z ní viděla :) No, impozantní to rozhodně bylo...

Text: Markéta Polášková, foto: Pavel Prostřední, Markéta Polášková